I.
Onoho sobotního rána to všem začalo pomalu docházet. Píše se šestý leden roku 2029. Nikdo přesně neví, který pár si toho všimnul jako první, ale Suki se během sexu s Yukiem udělala třikrát, zatímco její partner vyvrcholení ne a ne dosáhnout. Pro zajímavost, Suki do této chvíle znala orgasmus pouze z časopisů pro ženy a z filmů. Tento japonský pár samozřejmě nebyl jedinou překvapenou dvojicí. Takto to v podstatě fungovalo na celém světě. Jedni to přikládali Božímu zásahu, jiní jakési historické sexuální satisfakci.
„Zkurvenej svět!“ vykřikoval mladý Francouz Sebastien, zatímco si zapínal pásek u kalhot a všude kolem něj se povalovaly erotické časopisy a v pozadí znělo porno s dosti fetišistickým obsahem.
Televizní stanice, noviny, no prostě všechna média psala jen o jediném tématu: „Ženy a muži si prohodili cestu k orgasmu!“ – „Orgasmus sem, orgasmus tam!“ – „Je mužský ejakulát historií?“. Český bulvár vyzpovídal jakéhosi pana Nejedlého, řidiče autobusu. Titulek zněl: „Proč už jsem 5 dnů nestříkal?“
II.
První půlrok oné nečekané změny by se dal přirovnat k průmyslové revoluci, výrobě penicilinu či euforii, když Váš oblíbený tým vyhraje zlatou medaili. Řekněme si to narovinu. Šukalo se všude. Neukojené ženy se naplno věnovaly nově nabyté moci. Muži si naopak užívali, že délka sexu je v podstatě závislá jen na síle jejich erekce.
Spojení „Už budu!“ znělo z 99 % pouze od žen. Zbylé procento tvořila mužská skupina alfa-alfa samců.
O každém mužském ejakulátu se psalo s obdivem. Světem létala hesla jako „Po dvou hodinách masturbace to John dokázal“ – „Tantra v praxi“ – „Dlouhá sprcha a dvě balení tekutého mýdla!“
III.
Z patnáctého patra ruského paneláku se ozývaly příkazy střídající vzdechy. „Vylízej mě!“ řekla Jekatěrina svému příteli Michalu Michaloviči. Za 30 vteřin proběhl její první orgasmus.
„Znovu!“ přikázala mu po necelých dvou minutách, což znamenalo její další orgasmus.
„Tak a teď mě udělej zezadu a drž mě za vlasy, ty pse!“
Po pěti minutách a několikanásobném orgasmu padla Jekatěrina zpocená únavou. Michal Michalovič zhasl, otočil se na bok a tiše plakal do tmy.
Mezitím ve Finsku.
Mladý nezkušený pár z Helsinek se konečně dočkal chvíle, kdy rodiče odjeli na dovolenou. Sedačka v obývacím pokoji patřila jenom jim. Když Viljami zajel rukou mezi Aadina stehna, prožila její první orgasmus. Mokrý.
„Promiň.“ odpověděla stydlivě Aada.
IV.
Na nově vzniknuvším svazu s trefným názvem „Muži a orgasmus v roce 2029“ se hojně diskutovalo „jak na to“! Navzájem si radili a doporučovali tipy, jak s novou skutečností bojovat a zároveň si zachovat mužnost.
„No co, zapálím si aromatické svíčky, pustím romantickou hudbu a po půl hodině je to na světě!“ pronáší stojící Irčan James.
„To já zase musím mít s partnerkou dlouhou předehru,“ přidává další tip Ital Roberto, ,,jak není předehra, tak jediný sperma najdu na koberci a to jen s UV lampou!“
„Ženský výstřik jsem kdysi považoval jako osmý div světa, ale že bych z něj byl nyní nadšený, to se říct nedá.“ kontroval ještě stále udivený Gregory.
„Pánové,“ co bych za toto dal,“ povídá s pláčem Čech Ota, ,,manželka po jejím orgasmu ihned usne, mně se pak už vůbec nevěnuje!“
Všichni v sále mu věnují chápající „standing ovation.“
Podobná mezinárodní setkání se stávala ve světě častějším jevem. Bohužel na tuto problematiku neexistuje erudovaný odborník, jenž by mužům dokázal opravdu pomoci.
V.
Nastálé události a prvotní nadšení žen ovšem mělo jeden háček. Jaksi se nerodily děti. Lékaři nestíhali nával v centrech asistované reprodukce, jelikož to byl jediný efektivní způsob, jak otěhotnět. Svět ovládla panika a chaos. Navíc pro muže homosexuály to znamenalo prakticky nulový sexuální život.
VI.
„Marie, upřímně jsem z toho všeho unavená.“ diskutuje Hana se svou kamarádkou u láhve vína v domě nedaleko Prahy.
„Mně to povídej, co bych dala za to, aby se mi Jirka jako vždy udělal po OSMI minutách na břicho a já se mohla pořádně vyspat!“ řekla důrazně.
„Přesně,“ souhlasí Hana, ,,já jsem sice i pětkrát za sebou, ale čekat na funícího Jirku mě fakt nebaví!“
„Ten můj chudinka jenom pořád honí,“ přidává Marie, ,,až je mi ho čoveče někdy líto, pak z něj vypadne jedna kapka, a tváří se, jako by vyhrál olympiádu!“
„Kdy jdete na to umělé oplodnění?“ ptá se zvídavě Hana.
„Doktor říkal, že se na řadu dostaneme nejdříve tak za pět – šest let, a ty?“
„Dvanáct.“ odpověděla se slzami v očích pětatřicetiletá Hana.
Žádné komentáře:
Okomentovat