I.
Na podlaze hotelového pokoje leží odhozená černá sukně, podprsenka a těsně před postelí panské kalhoty z Marks & Spencer. Lampa je přehozená košilí. Richard právě toužebně stahuje kalhotky své kolegyni Sandře. Líbá jí koleno a pokračuje směrem k vnitřní straně levého stehna. Vždy začíná levou stranou, ani on sám neví proč, patrně jde o zvyk. S politikou to rozhodně nemá nic společného. Jazykem začíná jemně dráždit její klín. Neopomíjí ani jeden detail. Vnímá a hodnotí každý její měnící se vzdech a pohyb. Marně se snaží vybavit si článek „Jak maximálně uspokojit partnerku“, o kterém psali v posledním čísle magazínu Men´s Health. Je si stoprocentně jistý, že jej přečetl v letadle do Bostonu a taky přesně ví, na které stránce článek najde, ale samotný obsah si již nepamatuje. Pokračuje proto spontánně dál. Coby šéfredaktor novin je potěšen, že čárka existuje i v jiné podobě, než jako pouhý mezník dvou vět. Jak říká Richard: „Čárka není nikdy na škodu.“ Richard vsune dlaně pod Sandřin zadek a posune si ji ještě blíže k sobě. Sandra se na svého milence drze usměje a nechá se dál unášet jeho fantazií, která jí tlačí kolena co nejblíže k ramenům. Pokojem se nesou hlasité i tiché vzdechy a občasné Richardovo zafunění. Dnes je to její den a Richard si je vědom, že za včerejší výkon by dostal první místo za rychlost. A to se vším všudy – se stupněm vítězů, věncem kolem krku i stříkajícím šampaňským. Ta představa jej rozesmála.
II.
„Čemu se směješ?“ ptá se Sandra vyrušená právě při své cestě k orgasmu.
„Promiň, jen jsem si něco představil.“ uchechtne se Richard.
„Takže ty mě tady lížeš, a to Ti jako přijde vtipný?“
„Vůbec ne. Fakt promiň, můžu pokračovat?“
„Raději ne,“ řekne podrážděně Sandra, „ještě bys mohl dostat záchvat smíchu, zatímco bych ti ho kouřila!“
„Neblbni, Sandro. Pojď … !“
„Víš, co. Řekni si svý ženušce, to se budu zase smát já!“
„Musíš v tuhle chvíli vytahovat Suzan?“ ptá se podrážděně Richard, zatímco Sandra nevrle odchází s podprsenkou a kalhotkama do koupelny.
„Jo, musím. Už nechci být ta druhá!“ křičí z koupelny.
„Přece jsme si to vyříkali už dávno,“ oponuje nahý a stojící Richard, „mezi námi je to snad jen o šukání, ne?!“
„Tak já ti teda ukážu, jaké to je žít v mojí kůži,“ křičí dotčeně odcházející Sandra, „jdu sbalit toho pingla z hotelovýho baru!“
„Sandro, neser mě a vrať se. Navíc je to zřejmě Kolumbijec, ten ho bude mít malýho!“
„Aha, a nejsi ty náhodou taky z Kolumbie?“ odsekne Sandra.
„Jo, jsem!“ odpoví rodilý newyorčan Richard.
III.
Mezitím, co Sandra odešla špulit rty do hotelového baru, Richard zuří. Chodí po pokoji z místa na místo, kouří a nadává sám sobě: „Jak mě tahle mladá žába může ovládat tím jejím krásně vytvarovaným zadkem!“
„Můžu se Suzan ještě někdy podívat do očí,“ popadne jej pocit viny a smutku, „co asi dělá, určitě čte Kafku, nebo kouká na Jamieho Olivera?“
Vzpomíná na jejich první seznámení na univerzitním plese, svatbu, a jejich dvě děti. Adama a Ally.
„A dost!“ típne cigaretu o okenní římsu a hledá mobil, který během divokého příchodu odhodil kdoví kam. Románek se Sandrou musí ukončit ještě dnes. A ihned zavolat své ženě.
„Ahoj miláčku, nespíš? Stýská se mi …!“ zdraví Suzan na úvod hovoru.
IV.
Na baru Sandra posrkává druhý drink „Sex on the beach“.
„To jsem teda dopadla, jedinej sex, co dnes zažiju,“ lituje se, „a ještě sama!“
„Třeba jsem to fakt přehnala. Richard je na mě přece tak hodný.“ uvědomí si.
„A na rozdíl od všech mužských kolem mě, je alespoň upřímný a nic na mě nehraje!“
Sandru ovládne smutek. Je rozhodnutá se omluvit a vše napravit. Dokonce ani kolumbijský barman není tak přitažlivý, jak se na první dojem zdál. Položí 15 dolarů na bar s rezolutním rozhodnutím. Musí jít za Richardem – hned! A chce obejmout.
V.
„Chci Ti něco říct!“ řekne Sandra ihned po návratu do pokoje.
„Musíme si promluvit!“ vysouká ze sebe současně Richard.
„Dobře, začni.“ nechá mluvit Sandru jako první.
„I když vím, že se nerozvedeš, přesto Tě miluju!“
Richarda Sandřina reakce zarazí. Není schopen vydat ze sebe ani hlásku. V hlavě mu nyní probíhá tolik procesů, jež není schopen rychle zpracovat.
„A taky bych ráda, abys dokončil to, co si dnes začal!“
Sukně lehce sklouzne po dlouhých nohách až ke kotníkům. Sandra se snaží vypadat co možná nejvíce sexy. Kroutí zadkem a míří k posteli, na níž zůstane v poloze na čtyřech.
„Sandro, já, já …“ koktá Richard, „… Tě taky miluju!“ a přidává se ke své milence.
Prošukávat si cestu k lásce, štěstí a vykoupení ze lží přes propocené hotelové prostěradlo je přece strašná hloupost. Nebo ne?
