SCI-FI O ORGASMU

I.

Onoho sobotního rána to všem začalo pomalu docházet. Píše se šestý leden roku 2029. Nikdo přesně neví, který pár si toho všimnul jako první, ale Suki se během sexu s Yukiem udělala třikrát, zatímco její partner vyvrcholení ne a ne dosáhnout. Pro zajímavost, Suki do této chvíle znala orgasmus pouze z časopisů pro ženy a z filmů. Tento japonský pár samozřejmě nebyl jedinou překvapenou dvojicí. Takto to v podstatě fungovalo na celém světě. Jedni to přikládali Božímu zásahu, jiní jakési historické sexuální satisfakci.

„Zkurvenej svět!“ vykřikoval mladý Francouz Sebastien, zatímco si zapínal pásek u kalhot a všude kolem něj se povalovaly erotické časopisy a v pozadí znělo porno s dosti fetišistickým obsahem. 

Televizní stanice, noviny, no prostě všechna média psala jen o jediném tématu: „Ženy a muži si prohodili cestu k orgasmu!“ – „Orgasmus sem, orgasmus tam!“ – „Je mužský ejakulát historií?“. Český bulvár vyzpovídal jakéhosi pana Nejedlého, řidiče autobusu. Titulek zněl: „Proč už jsem 5 dnů nestříkal?“

II.

První půlrok oné nečekané změny by se dal přirovnat k průmyslové revoluci, výrobě penicilinu či euforii, když Váš oblíbený tým vyhraje zlatou medaili. Řekněme si to narovinu. Šukalo se všude. Neukojené ženy se naplno věnovaly nově nabyté moci. Muži si naopak užívali, že délka sexu je v podstatě závislá jen na síle jejich erekce. 

Spojení „Už budu!“ znělo z 99 % pouze od žen. Zbylé procento tvořila mužská skupina alfa-alfa samců.

O každém mužském ejakulátu se psalo s obdivem. Světem létala hesla jako „Po dvou hodinách masturbace to John dokázal“ – „Tantra v praxi“ – „Dlouhá sprcha a dvě balení tekutého mýdla!“

III.

Z patnáctého patra ruského paneláku se ozývaly příkazy střídající vzdechy. „Vylízej mě!“ řekla Jekatěrina svému příteli Michalu Michaloviči. Za 30 vteřin proběhl její první orgasmus.

„Znovu!“ přikázala mu po necelých dvou minutách, což znamenalo její další orgasmus. 

„Tak a teď mě udělej zezadu a drž mě za vlasy, ty pse!“ 

Po pěti minutách a několikanásobném orgasmu padla Jekatěrina zpocená únavou. Michal Michalovič zhasl, otočil se na bok a tiše plakal do tmy.

Mezitím ve Finsku.

Mladý nezkušený pár z Helsinek se konečně dočkal chvíle, kdy rodiče odjeli na dovolenou. Sedačka v obývacím pokoji patřila jenom jim. Když Viljami zajel rukou mezi Aadina stehna, prožila její první orgasmus. Mokrý.

„Promiň.“ odpověděla stydlivě Aada.

IV.

Na nově vzniknuvším svazu s trefným názvem „Muži a orgasmus v roce 2029“ se hojně diskutovalo „jak na to“! Navzájem si radili a doporučovali tipy, jak s novou skutečností bojovat a zároveň si zachovat mužnost.

„No co, zapálím si aromatické svíčky, pustím romantickou hudbu a po půl hodině je to na světě!“ pronáší stojící Irčan James.

„To já zase musím mít s partnerkou dlouhou předehru,“ přidává další tip Ital Roberto, ,,jak není předehra, tak jediný sperma najdu na koberci a to jen s UV lampou!“

„Ženský výstřik jsem kdysi považoval jako osmý div světa, ale že bych z něj byl nyní nadšený, to se říct nedá.“ kontroval ještě stále udivený Gregory. 

„Pánové,“ co bych za toto dal,“ povídá s pláčem Čech Ota, ,,manželka po jejím orgasmu ihned usne, mně se pak už vůbec nevěnuje!“

Všichni v sále mu věnují chápající „standing ovation.“

Podobná mezinárodní setkání se stávala ve světě častějším jevem. Bohužel na tuto problematiku neexistuje erudovaný odborník, jenž by mužům dokázal opravdu pomoci.

V.

Nastálé události a prvotní nadšení žen ovšem mělo jeden háček. Jaksi se nerodily děti. Lékaři nestíhali nával v centrech asistované reprodukce, jelikož to byl jediný efektivní způsob, jak otěhotnět. Svět ovládla panika a chaos. Navíc pro muže homosexuály to znamenalo prakticky nulový sexuální život.

VI.

„Marie, upřímně jsem z toho všeho unavená.“ diskutuje Hana se svou kamarádkou u láhve vína v domě nedaleko Prahy.

„Mně to povídej, co bych dala za to, aby se mi Jirka jako vždy udělal po OSMI minutách na břicho a já se mohla pořádně vyspat!“ řekla důrazně.

„Přesně,“ souhlasí Hana, ,,já jsem sice i pětkrát za sebou, ale čekat na funícího Jirku mě fakt nebaví!“

„Ten můj chudinka jenom pořád honí,“ přidává Marie, ,,až je mi ho čoveče někdy líto, pak z něj vypadne jedna kapka, a tváří se, jako by vyhrál olympiádu!“ 

„Kdy jdete na to umělé oplodnění?“ ptá se zvídavě Hana.

„Doktor říkal, že se na řadu dostaneme nejdříve tak za pět – šest let, a ty?“

„Dvanáct.“ odpověděla se slzami v očích pětatřicetiletá Hana.  

ZTRACENÝ KALHOTKY

I.

Michalův olomoucký byt, neděle, 12.20 SEČ.

"Edo, dáš si k tomu pivo?" volá Michal na svého kamaráda z kuchyně.

"Jasně, k buřtům na pivu od Radky a k Super Bowlu jedině pivo!" snaží se překřičet vysokou hlasitost sportovního kanálu. 

"Sakra, proč tam teď nesedíme na tribunách a nefandíme!" kroutí hlavou přicházející Michal a podává jedno pivo Edovi a své pokládá na stůl.

"Protože seš blbej a místo naší cesty do New Yorku, jedeš raději se ženuškou na Slovensko," směje se a zároveň rozčiluje v ten samý moment Eda, ,,a za tchyní, ty somár!"

"Víš, kolik jsme tam mohli opíchat ženskejch?" dodal Eda.

"Hele, moc dobře mě znáš, já bych Radku nikdy nepodved," odpoví Michal rázně, ,,to ti odpřísáhnu na olomouckej syreček!" 

"Dobře, ty svatej kopečku, pojďme si dát ještě cigáro, než to začne!"

II.

Na terase Michalova bytu, neděle, 12.26 SEČ.

"Jsem zvědavej, jak to dopadne." prohlásí Eda na terase a vyfoukne dým kouře bokem levého koutku.

"Tipuju, že vyhraje Denver, Edo. Letos jsou fakt našlápnutí k vítězství!"

"No vidíš a já bych to zase naopak viděl na Seattle," oponuje Eda, ,,pojďme radši dovnitř, ať to nepropásnem!"

"Jasně, ještě dva tahy a jdu!" souhlasně vyfukuje Michal.

"Edo, něco Ti vypadlo z kapsy od kabátu!?"

"Ajéje, kalhotky se srdíčkama!" vytřeští oči údivem Eda.

"Ničeho se neboj, Majkle, moje kalhotky to nejsou," vysvětluje původ dámského spodního prádla, ,,to jsou od jedný ... takový nabíječky !"

"A co, dobrý?" ptá se zvědavě Michal kamaráda na novou známost.

"Co Ti budu povídat, šuká, jako kdyby to měl být její poslední sex v životě.

"Haha, tak to mi ji někdy musíš ukázat!" směje se Michal a očekává, že Eda vytáhne mobil a pochlubí se peprnými fotkami. 

"Až někdy jindy, jo," odsekne Eda a nevšimne si, že mu kalhotky opět vypadly z kapsy, ,,koukej, zápas už začal!" 

III.

Před Michalovým bytem, pondělí, 18.49 SEČ

"Nazdar, Edo, normálně jsem se Ti musel ozvat," volá Michal příteli před svým domem,"ještě teď jsem nadšený ze včerejšího zápasu, i když to Denver projel 43 : 8.

"Ha, jsem Ti to říkal, musím končit, zatím nazdar!"

IV.

Michalův byt, pondělí, 18.53 SEČ.

"Ahoj, lásko má, jediná!" vítá Michal svou ženu, která právě věší prádlo a mlčí.

"Jaký jsi měla den?" pokračuje, když v tom si všimne srdíčkových kalhotek na stole.

"To je vůl ten Eda, to je vůl," obhajuje se právem Michal, ,,všechno ti vysvětlím, jak jsme se včera dívali na Super Bowl, tak mu ty kalhotky tady vypadly z kabátu!"

"Opravdu, chlubil se mi novou holkou a tohle mu nechala asi na památku, nebo co!"

"Radko, co je," snaží se rozmluvit udivenou manželku, ,,opravdu, snad si nemyslíš, že ...?!"

"Myslím ...!"

"A nesváděj to na Edu a vymysli si lepší výmluvu, ty hajzle jeden!"

"A je Ti doufám jasný, že spát tu dneska nebudeš!"

"Radko, věř mi!"

V.

Suterén Edova bytu, Olomouc, pondělí, 21.31 SEČ.

"Hele, Edo, tohle sakra Radce vysvětlíš, jasný!" pokřikuje Michal smutným tónem,  zatímco si rozestýlá gauč v Edově obývacím pokoji.

"Jasný, žádný stresy," uklidňuje ho Eda, ,,zítra skočím k Vám domů a vše ženušce uvedu na pravou míru!"

VI.

Caffe Opera, Olomouc - Horní náměstí, pondělí, 22.22 SEČ.

"Tak už nebreč, ono se to určitě nějak vysvětlí." uklidňuje Radku její dlouholetá kamarádka a nyní i kolegyně Kristýna. 

"Třeba je to fakt jen blbá náhoda!" pokračuje v Michalově obhajobě, i když ve skrytu duše si přeje, aby to byla přece jen pravda. Na Michala myslí od první chvíle, kdy jej potkala a ta coura Radka si ho stejně nezaslouží. 

"Kristýno, pochop, já nebrečím kvůli Michalovi, ale já si teď s Edou nezašukám aspoň týden!" vysloví zničehonic krutou pravdu, ,,přece mu tu jeho pitomost s kalhotkama jen tak nenechám projít!"

Kristýna se údivem zarazí do boxové sedačky. Dokonce zapomene na zapálenou cigaretu položenou v popelníku. Přece není Radka taková mrcha, aby dokázala zinscenovat falešnou hádku, de facto, když je v tom její muž naopak nevinně?

"Chudák Michal!" říká si v duchu.

Ale jedno ví Kristýna jistě. Ještě tento týden musí Michalovi zavolat a zajít s ním na víno. A oholit si nohy. 

NOVÉ PACIENTY NEPŘIJÍMÁME

I.

Ordinace doktora Strašila byla v páteční dopoledne nezvykle plná. Důvod je prostý. Zdravotní sestra Mrkvičková zaměnila ve svém diáři čtvrtek za pátek a problém byl na světě. Navíc se zatím do psychologické ordinace nedostavil ani sám pan doktor Strašil, což u pacientů v čekárně způsobilo jisté obavy. 

II.

Jako první vešel do psychologické ordinace padesátiletý ajťák Karel Vocásek - svobodný inženýr. Zatímco pozorně prozkoumával všechny rohy a židle v místnosti, vyměnil si navlečené chirurgické rukavice za nové, nepoužité. Ty staré vyhodil do odpadkového koše. Jako místo k sezení si vybral židli, která na něj působila co nejčistším dojmem. Z boční kapsy si vytáhl čistící roztok ve spreji a hadřík, kterým několikrát pečlivě utřel jím zvolenou židli. Po patnácti minutách si konečně sedl, ale necítil se spokojeně. S láskou vzpomínal na svůj uklizený byt a děkoval Bohu, že "tam ven", což pro něj znamenalo vše, co se nachází za dveřmi jeho bytu, nemusí vycházet často. Práce z domu je v jeho případě samozřejmostí. Jak jste si jistě mohli všimnout, Karel trpí MYZOFOBIÍ - strachem ze špíny, s níž se léčí od doby, kdy jej jako malého chlapce omylem zavřeli ve sklepě. 

"Pan doktor pravděpodobně zaspal," řekla sestra Mrkvičková překvapenému Karlovi, který si právě dával roztažené noviny pod nohy, ,,patrně bude mít zpoždění!"

"V pořádku, počkám!" odpověděl Karel.

III.

V tom někdo zaklepal nesměle na dveře čekárny. Ťuk. Ťuk ťuk. Po chvíli dovnitř vstoupila mladá studentka gymnázia Alenka Marešová. Nesměle se rozhlédla, lehce pokynula hlavou Karlovi a sedla si. Oba na sebe podezíravě koukali. Karel se obával, kolik špíny mohla Alena s sebou do ordinace nanést. Alena se naopak strachovala, aby noviny, jež má Karel pod nohama, nepoužil jiným způsobem. Po následujících deset minut bylo v ordinaci hrobové ticho. Karel zničehonic vstal a šoupavým pohybem si to namířil přímo ke dveřím. Z kapsy vytáhl malý ubrousek a začal s leštěním kliky. Zrovna v jeho nejoblíbenější části se opět dveře ordinace otevřely. Karel si šel zklamaně sednout na své místo, které opět pro jistotu přetřel. 

IV.

V čekárně se objevili další dva pacienti. Obézní řidič autobusu Milan se svou manželkou Irenou. Doktor Strašil o nich na svých přednáškách mluví jako o výjimečném manželském páru. Zatímco Milan si ze své kožené brašny vytáhl bagetu koupenou na benzínce, Irena si od něj odsedla. Pocítila totiž náhlé sucho v ústech a počínající sklíčenost. A měla k tomu jako IDROSOFOBIČKA pádný důvod. Víte, on sádlem proložený Milan, kdykoliv udělá pohyb většího rozsahu, začne se neuvěřitelně potit. Proto se doktor Strašil nad jejich vztahem podivuje. Strach z potu v případě Ireny kupodivu nezpůsobil rozpad manželství, i když jak Irena sama říká: "Někdy je to s tím mým potničkou sakra těžký vydržet!" Než Milan zjistil, že jeho žena trpí touto fobií, tak jí z legrace honil po bytě s propocenou autobusáckou košilí v ruce, nebo navrhoval společné saunování. 

Zrak Karla a Aleny se upřel na Milana, jeho bagetu na klíně a pinzetu, kterou zničehonic držel v pravé ruce. Milan začal pinzetou vytahovat plátky šunky a prohlížel si je z obou stran, to samé dělal i se sýrem, okurkou a paprikou. V rámci pitvy bagety také pečlivě zkontroloval pomazánkový podklad. Celá akce trvala asi sedm minut. 

Irena si všimla nechápavých pohledů pacientů mířících na jejího muže. 

"Časem si na to zvyknete, " vysvětluje nastálou situaci Karlovi a Aleně, ,,manžel má strach z vlasů a chlupů v jídle - je TRICHOFOB, víte!"

"Takže si dokážete představit ty komické situace, když uvařím španělskýho ptáčka, rizoto nebo upeču vícepatrový dort," smála se Irena, ale na manžela se raději nepodívala, protože pohled na tekoucí pot na jeho čele by nemusela přežít, ,,a samozřejmě vařím jen v čepici - koupací!"

V tom se na scéně objevila opět sestřička Mrkvičková: "Omlouvám se Vám, vydržte nám tady ještě, nemohu se panu doktorovi dovolat, ale určitě bude již na cestě!"

V.

Do ordinace rázně vstoupil další, poslední pacient. 

"Jmenuji se Vilém Schwarz. Učím na zdejší univerzitě, coby rodilý mluvčí, deset let německý jazyk. Jsem zde v ordinaci poprvé, ale nemám žádný problém, tak si mě nevšímejte!" představil se nevšední nováček s německým přízvukem.

Osazenstvo ordinace ztichlo a prohodilo si pár úsměvných pohledů. Profesor Schwarz si sedl k oknu, právě tam byla největší světlost v místnosti. Z kufříku si vytáhl noviny a nasadil brýle. Naproti němu sedící studentka Alena zbledla. Náhle pocítila, jak ji buší srdce. Ano. Profesor vytáhl propisku a začíná doplňovat do prázdných čtverečků písmena. Ne?! Ano, opravdu luští křížovku. 

Alena prudce vyskočila ze židle, což ostatní vylekalo. 

"Já to věděla, já to věděla!" hystericky vykřikla mladá dívka a utíká ke dveřím.
"Kolikrát mám ještě Strašilovi říkat, že mám jít na řadu jako první!" pokračuje již s křikem a počínajícím pláčem na chodbě. 

Sestra Mrkvičková vyděšeně kontroluje, co se to v čekárně děje. "Kdo tady tak křičí, stalo se něco?" zeptala se pacientů. 

"Pane, že vy jste nám slečnu Alenku vystrašil tou křížovkou?" koukne na luštícího Schwarze, ,,víte, slečna je KRUCIVERBOFOBIČKA!"

"Pardón." odpověděl suše Schwarz a pokračoval dál v luštění.

VI.

"Pane doktore, kde proboha jste, pacienti pomalu odcházejí?" konečně se dovolala zdravotní sestra Strašilovi.

"Omlouvám se, sestři, nevím, jak bych Vám to řekl," odpovídá vystrašeně Strašil, ,,pan Schwarz je ještě v čekárně?"

"Ano," řekne Mrkvičková a pootevřenými dveřmi nakoukne do čekárny, ,,zůstal už jen pan Schwarz a potící se autobusák, pročpak?"

"Ono. Víte. Hmm," koktá doktor, ,,já jsem ještě nikdy nemluvil s Němcem a zjistil jsem, že trpím GERMANOFOBIÍ!"

"Prostě mám kurva strach z Němců, sestři!"

"Tak já ty dnešní pacienty přeobjednám a panu Schwarzovi sdělím, ať se raději přihlásí k doktorce Mihulové, ano!" řeší rázně nastalou situaci sestra.

"Bude to tak nejlepší!" utvrdí sestru v jejím řešení Strašil. Avšak nevidí, jak sestra Mrkvičková ustaraně přemýšlí, ke kterému cvokovi ji přeřadí tentokrát, až jejího šéfa pošlou na léčení.

VII.

Když sestra oznámila nutnou změnu lékaře panu Schwarzovi, netvářil se nijak překvapeně a chladně jí odpověděl: "Na ja, gut, Tschüss!"

"Tak to zajdem po cestě aspoň na pivo, ne? navrhl řidič autobusu Milan profesoru Schwarzovi.

Schwarz, jako pravý ZYTOFOB, zbledl a omdlel.

NEZVYKLÝ INZERÁT

I.

Výběr životního partnera je čistě individuální a nepředvídatelnou volbou. Někteří lidé se seznámí jednoduše lusknutím prstu, pro jiné je "proces seznamování" noční můrou. V případě Hynka, čtyřicetiletého kreativce v reklamce, platí ona první možnost. S navazováním vztahů se ženami neměl nikdy problém. V životě si prošel klasickým kolotočem žen. První láska na gymplu. Tři rychlovztahy bez větší budoucnosti v období mezí první a druhou láskou. Druhá láska a dále horská dráha jakýchsi "vztahů - nevztahů" do jeho pětatřiceti let. Takto by se dal popsat Hynkův milostný životopis pohledného gentlemana. Jak by on určitě rád dodal: "Pokud o vás žena nebojuje se svými sokyněmi, není to ta pravá, je nanejvýš levá."

II.

Když Hynkovi skončila onoho čtvrtečního odpoledne jeho dlouho plánovaná obchodní schůzka, vzal si při odchodu noviny a kávu s sebou. Rozhodl se, že se projde podzimním parkem, který v tomto ročním období voní klidem a vlhkou hlínou, což mu připomínalo dětství. Po chvíli procházení si sedl na svou oblíbenou lavičku s výhledem na centrum města a přemýšlel o životě, ženách, o článku na téma znovuzavedení klasických bufetů a neumytém nádobí v jeho kuchyni. V tom mu zazvonil telefon. Volá mu Ema, s níž jej kdysi seznámila jejich společná kamarádka Beáta v rámci firemního večírku L´Oréal, na který byli oba pozváni pracovně.

"Ahoj kreativče!" pozdraví ho Ema.

"Dobrý den, slečno koncipientko," odpoví Hynek s úsměvem, „snad na mě nechcete podat žalobu?"

"Jak to víš, právě ji mám rozepsanou - žaloba proti nečinnosti!" 

"Neuvěříš mi to, Emo, ale právě jsem se Ti chtěl volat, zrovna jsem skončil," brání se žalobě Hynek, „jsem v městském parku, nechceš přijít za mnou počítat spadlé listí a potom zajít na dvojku bílého do naší oblíbené vinárny?!"

"Kecálku," směje se Ema v telefonu, „můžu nejdříve za půl hoďky, ok?"

"Ok, za odměnu mi můžeš dát pusu!" prohodí Hynek.

"Zase si tak nevěř, fešáku!" ukončuje hovor Ema s nadsázkou.

III.

Hynek věnuje půlhodiny volného času menší vztahové retrospektivě. "Ono každý vztah většinou začne tak nějak idylicky, že jo," říká si pro sebe, „ale ty konce pak stojí někdy opravdu za to!" Listováním v novinách si všiml sekce "Seznamka - Ona hledá jeho". Dříve mu tento způsob seznámení připadal divný, ale v poslední době to chápal a připisoval to tomu stále zvětšujícímu se světu lidské samoty. A v tom ho to napadlo. Vybral by si člověk partnera/partnerku na základě nezvyklého inzerátu, kde by byl textem popsán celý jejich společný vztah? Rozhodl by se na základě takového inzerátu do vztahu vstoupit, pokud by to bylo možné? No jen si to představte. Každý potencionální partner by za vámi na začátku vztahu přišel s takovým krátkým inzerátem o Vašich budoucích společných dnech, měsících, letech!? Hynek se s radostí dítěte pouští na vlastní pěst sepsat malou ukázku inzerátů, s kterými by za ním mohly přijít jeho bývalky. Nalistoval poslední stranu svého diáře a začal psát. 

IV. 

Sára

"Sára, 16 let, studentka, hnědé vlasy, hnědé oči. Budu Tvá první láska na gymplu. Zažijeme spolu 4 roky krásných chvil naivního mládí a snů o nekonečné společné lásce. Ke konci vztahu mě začne nudit tvá jakási oddaná láska. Prostě se mi v tomhle věku budou líbit více muži, kteří na mě budou tak trochu kašlat a mohou být i plešatí a klidně starší. Hynku, Ty jsi rozumný, vím, že mě pochopíš. Vzpomínej jen na to pěkné a ber to jako důležitý milník Tvého života."

Hynka samozřejmě napadla spousta jiných věcí, které by ke vztahu k Sáře napsal, ale přesto mu tento "inzerát" přijde dostačující. S takovým inzerátem by se patrně pro vztah nerozhodnul. Někdy je lepší nevědět, co bude. Ale přesto pokračuje dál. "Kdo bude další, co třeba Patricie," přemýšlí nahlas, „jasně, Patricie!?"

V. 

Patricie

"Patricie, 24 let, fotografka, blond vlasy, zelené oči. Budu patrně jediná blond holka, s kterou budeš chodit. Naše seznámení proběhne celkem legračně, ale i přesto spolu zažijeme dva a půl roku společného času. No, v podstatě jenom dva roky, protože první půlrok strávíme psaním dopisů, jelikož budu pracovně fotit ve Finsku. Brzy poznáš, že jsem silně věřící, ale to neznamená, že se mě musíš bát zeptat, jestli mi ho můžeš strčit do pusy a vystříkat se na mě. Kdybych Tě pravidelně nestrašila otázkami o Bohu, mohli jsme být ideální pár. Když už jsme u toho, rozešli jsem se vlastně někdy oficiálně?"

VI.

Kamila 

"Kamila, 25 let, auditorka. Budeš milovat moje dlouhé hnědé vlasy a nádherný obličej připomínající Ti holku z přední stránky módního časopisu. Naše seznámení bude rychlé a divoké, stejně jako jsem já. Náš společný sex bude dokonalý, stejně jako naše zážitky z cestování a společného bydlení. Nakonec budeš rád, že se rozejdeme, protože náš vztah bude založen na intrikách a lžích a to převážně z mé strany. Alespoň budu ta poslední, která Tě svým špatným přístupem nasměruje k úspěchu a štěstí. Ber to jako poslední lekci, než si konečně uvědomíš, jaká je tvá cesta. A odpusť mi někdy."

VII.

Když Hynek dopisoval poslední smyšlený inzerát o Kamile, v dálce uviděl Emu a uvědomil si, že dnes toho již více nestihne napsat. Vytrhl list s "inzeráty" a zmačkaný jej hodil do koše. Zapálil si cigaretu a užíval si každý Emin přibližující se krok společně s jejími vlasy, do kterých se lehce opíral podzimní vánek. Je šťastný, že si právě tuhle holku vybral za ženu. Navíc umí vařit tak dobrou kávu.

ROK PLNÝ GLOS

Někteří si píší deník. To aby zpětně věděli, co daný den v roce dělali, kde se zrovna nacházeli, s kým mluvili nebo jak se cítili. Někteří si deník raději nepíší, nebo se jim prostě nechce. A zbytek, kupříkladu nejmenovaný hrdina této nezvykle psané formy se rozhodl, že si deník vytvoří ze svých glos, které psal v průběhu jednoho roku do statusového řádku na facebooku. I o deníku se dá hovořit jako o literární formě. V tomto případě však bylo záměrem popsat stavy, myšlenky a názory autora, nežli faktický popis životních událostí. Slangové výrazy či případné gramatické chyby jsou zachovány pro svou autentičnost. 

"Dílo, které člověk vytváří, není nic jiného než forma deníku." Pablo Picasso

2. 1. 2014

Už se vidím, jak budu psát datum a rok a budu se sám sebe ptát, jaký je vlastně rok? 2013? 2014? Opravdu? Většinou mi to trvá tak 300 dní, než si v tomhle udělám absolutní jasno. A určitě je to nějaký druh demence.

5. 1. 2014

Podívám se pro jistotu ještě jednou. Zkontroluju to. Jsem si jistej, že je to v pořádku. Přidám příspěvek na zeď facebooku a jsem pyšnej, že je bez chyby. Potom si ho přečtu a stejně tam nějakou tu chybu vždycky objevím.

8. 1. 2014

Dneska jsem si koupil rajčata na salát - měli by k tomu dávat ještě nějaký sáček obsahující aroma a chuť jako bonus! One love.

10. 1. 2014

Příští pátek si udělám asi předvánoční večírek, nebo Silvestr. Ještě nevím.

12. 1. 2014
Chvíli to vypadalo, že jsem pochopil smysl fotbalu. No a zase mi ta myšlenka utekla.

20. 1. 2014
Ač jsem sám fanouškem cizích slov, bábi (83 let) na mě včera vytasila slova jako sugestivní, sofistikovaný a vágní. Dnes si k ní pro jistotu beru slovník, aby nedošlo k nějakým excesům.

21. 1. 2014

Pro mě velké tajemství "kusá kolej" dnes prolomeno!

22. 1. 2014
Člověk má mít úctu ke stáří. Respekt si však člověk musí zasloužit - oboustranně. Lidé, co byli mladí, nyní starší ročníky, již měli možnost jakési nápravy dob minulých. Pouhým mluvením a zpátečnictvím však věci stojí, neplynou a nerozvíjejí se. Prosím tedy "moudré stařešiny" o šanci - pro nás mladé, minulostí nezatížené optimisty.

24. 1. 2014

Komu jsem na gymplu půjčil knihu "Víc než jen hlas" - přepsané a přeložené písně od Brela, Lennona, Donovana a Mitchellové v jednom? Přiznejte se po letech, vy chuligáni!

1. 2. 2014

Zapomněl jsem na kouzlo plesů: provinční dívky a levný alkohol.

3. 2. 204
Jak tančím jen 2x za rok, tak už mám vybráno.

4. 2. 2014

Dnes jsem s hrůzou zjistil, že letos bude opět Valentýn. Odhadem už tento den 3 roky neřeším, ale přemýšlím, kam sám sebe pozvu? Nebo už existuje služba i na tohle - holka přijede, zajdem na véču, ona mi bude říkat jak jsem super a jak je všechno "jakože fajn"?

5. 2. 2014
Věk si vybírá svou daň. Já v tom nákupním košíku vždycky něco zapomenu! Tu cigarety, tu olivy. Dnes nechť odpočívají v pokoji Ledové kaštany! #rip #senilita

6. 2. 2014
Dnes si ze mě zřejmě asijští bratři vystřelili. Místo smažených čínských nudlí mi dali smažené špagety. Už jsem jen čekal bazalku a parmezán. Cameriere, il conto.

8. 2. 2014
Zjistil jsem, že nejlíp vypadám pět minut po probuzení. Poté se stav jen zhoršuje.

9. 2. 2014
New York ve sněhu. Tam by to teď bylo pro mě. Pára z horkýho hotdogu, litr kafe a cigáro v ústraní.

12. 2. 2014
Praha není jenom most a Hrad, ale taky Václavák. Člověk trochu bloudí na Florenci a nemůže najít správný východ. Hledá pomoc dobré ženy, která prodává oříšky a jiné dobroty, načež mu dobrá žena odpoví rázně "Nevim"!!! Ale očividně věděla. "Wir müssen zusammen halten styl".

13. 2. 2014

Zejtra Valentýn. Domluvil jsem si rande. Říkal jsem si, kam ji pozvu. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdeme ke mně. Něco jí uvařím a půjdu na ní ze začátku pomalu. Pak to budeme dělat až do rána a jak ji znám, zůstane na celej víkend. I love my work!

14. 2. 2014

Rada pro nesmělé chlapce na Valentýna - "DNES JE VÁŠ DEN!". Nezadaný holky dnes budou zaplavený fcb fotkama kytek, čokoládíček a nových kabelčiček od zadaných kamarádek. Takže neseďte doma jako já.

15.2. 2014

Úřad práce je proti mně hadra! Třem kámoškám jsem našel job a jedné praxi. Asi si už za to nechám platit, sakra. Cesta do pekla je zase o kousek dál.

15. 2. 2014

Kdo chce poznat svět, musí alespoň jednou zažít noční Brno.

16. 2. 2014

Nechápu, proč všichni stresujou s tím hokejem? Vždyť to tak hrajou už nějakej pátek. Hadamczik si v půlce uvědomí, že mu ty jeho "abrakadabra pokusy" nevycházej, tak vytáhne tajnej, otrhanej sešit s názvem "Finále á la Lojza" a jsme tam!

17. 2. 2014
Přišla doba, kdy se holky kolem vdávají a mění si příjmení. Je celkem obtížné se v nich tady na fb orientovat. Na druhou stranu - co bych si psal s "provdanejma"?!

19.2. 2014
Ráno jsem se probudil a nikde nikdo. Asociace na film Sám doma. "Mami? Tati? Strýčku Franku?"

21. 2. 2014

Pro chlapa je nejhorší, když se kolem něj začnou točit single holky kolem třicítky! To už slyšíte údery tlačítek kalkulačky pro výpočet hypotéky a chrastítka pro malý "zlojedy" ještě dříve, než se Vám dotyčná představí!

23. 2. 2014

Míval jsem rád deštivé neděle, to pak člověk nemusel na procházku!

25. 2. 2014

Vždycky, když rozbalím toastovej chleba, tak nezačnu těma krajema. Ve finále zůstanou jen ty dvě "patky". Patrně se jedná o nějakou fóbii.

28. 2. 2014

V kabátu nacházím už týden padesátikoruny. Jestli on to nebude kouzelnej kabát.

2. 3. 2014

Ano. Potvrzeno. Je to prostě tak. Včera jsem byl drzej, nevšímavej, arogantní hňup a překvapivě - holkám se to líbí.

5. 3. 2014
Proč mi padá všechno displejem k zemi? Proč chlebíček padá tou namazanou stranou a proč je při čekání na výtah vždy v tom nejvyšším patře? Dokud se toto nevyřeší, nebudu klidný.

8. 3. 2014
U některých filmů člověk vidí první minutu a už ví, že to bude skvělé! David Lynch.

11. 3. 2014

To počasí si nějak vyskakuje. Což má být pořád tak hezky? Co si to dovoluje, sakra?!

11. 3. 2014

Sorry, nemám po ruce nic k psaní, tak využiji fb jako poznámkový blok! - "Je to takový míchaný drink s příchutí života!"

12. 3. 2014
Dnes jsem se pořezal při holení. Celkem komická a absurdní situace. (prakticky nemám vousy)

14. 3. 2014
Dneska si připadám jak ve filmu Twilight. Taky utíkám před Sluncem.

17. 3. 2014

Zamyšlený usedám ke stolu a koukám do tabletu na maily. Bar restaurace mi přijde nějakej divnej, ale neřeším to. "Pane, co si přejete?" - "Dal bych si polívku, asi vývar, a pak se ještě podívám do jídeláku." - "Pane, my jsme copycentrum, restaurace je vedle!" - "Děkuji, nashledanou!"

18. 3 2014

Jsem myslel, že to ztracený letadlo Malaysia Airlines je jen promo na novou řadu LOST.

20. 3. 2014
Som uvaril. Párek v rohlíku, je to takové gastro-degustační menu.

23. 3. 2014

Hned po ránu jsem uviděl dvě zlojedská fb klišé. Touha, většinou maloměšťáků, okomentovat fotografie přátel přesnou lokalizací: "Jindřišská?" - "Roh 33. ulice a 9. Avenue?" - "Paříž?" - přitom z fotky by trkla "ajfelovka" i slepého aj.

Každopádně největším prasáctvem je komentář fotky ve znění: "Tak tady bych Tě vůbec nepoznala!" - což v podstatě znamená, že ve skutečnosti jste nekoukatelní a říká se, že kdo napíše tento komentář, tak na světě zemře jedno koťátko, tak bacha!

25. 3. 2014

Co by člověk dal za 5 minut dobrýho wifi připojení ve chvílích, kdy jej nutně potřebuje.

25. 3. 2014

Onehdá jsem čekal na přechodě na Šilingráku. Přede mnou stál zamilovaný páreček. On manšestráky, batoh a boty značky Merrell. Ona trekové kalhoty s nášivkami na kolenou a kabelku - prostě ideální outfit do města. Zničehonic se objevil další chlápek, paradoxně na sobě také trekové kalhoty s nášivkami na kolenou. Dotyčnou tento chlápek uváděl do rozpaků - neustále po něm házela očko, hrála si vlasy a nejméně třikrát se za ním ohlédla. Její boyfriend zatím bezeslov hypnotizoval zelenou na semaforu. (fyzicky si jinak oba chlápci byli víceméně podobní).

To mě donutilo se zamyslet, že holky mají asi vyhraněný styl na kluky. Pro tuhle holku možná v jejím světě kalhoty s nášivkami znamenají Ferrari a manšestráky jejího kluka jsou jen takovou pěknou, rodinnou "oktávkou".

27. 3. 2014

Patrně nám chce facebook neustálou změnou grafiky aj. naznačit, že se v našich životech neustále něco děje, že je to vlastně pekelná jízda plná zábavy a inovací.

28. 3. 2014

Taková ta doba, kdy se bejvalky začínaj vdávat!

30. 3. 2014

Občas, když láska vyhasne, je jakýkoliv způsob ukončení vztahu trapný. Včera mě napadlo celkem rozumné řešení. Když budu chtít vztah s dívkou ukončit, jednoduše ji přihlásím do Miss.

31. 3. 2014

Dnes mě má krátkozrakost a absence nošení brýlí svedla na "boční cestu". Stojím na ulici a kouřím. Již z dálky se směju na mou kamarádku Kristýnu, v domněnce, že je to opravdu ona. Sebejistě ji na dálku přátelsky pozdravím: "Ahoooj!" Ihned jak jsem vyslovil tato slova a ona se přiblížila, uvědomil jsem si, že to není "vůbec žádná" Kristýna, ale cizí holka. Ještě chvíli ostřím. Ona mi na pozdrav odpověděla, zastavila se, a patrně si v mysli chtěla přiřadit můj obličej. Takže jsme se zakecali a nakonec jdeme na rande. Ono to seznamování je v podstatě lehký, že jo - stačí slušně pozdravit a vypadat dobře.

3. 4. 2014
Večer se mi zdál sen, jak jím jabko. Nyní opravdu jím jabko. A pak, že se sny nemohou stát skutečností.

18. 4. 2014
Na svatého Jiří prej vylézají hadi a štíří. No nevím, zatím jsem si všim´ jen holek v leginách a sukních. Just a perfect day.

20. 4. 2014

Člověk si rád představuje, jaký by to bylo super, kdyby se živil např. svým koníčkem. Dosmažil jsem 20 řízků, ku poměru kaše, vývar s knedlíčky a dvě buchty. V tuto chvíli nesnáším vaření. Konec zprávy.

6. 5. 2014

Po šesti letech na fb (hrozivé číslo) mi vypadl jeden opakující se úkaz. Kluci, kteří se rozešli se svou zlojedkou (myšleno v konkrétních případech, jinak rozchody jsou běžné a většina žen samozřejmě zlojedky nejsou) a po plačtivých statusech včetně romantických youtube odkazů, kdy po nějakou dobu byli stále ještě ve spárech své exzlojedky, (klasická porozchodová fáze) si do roka i dříve našli hezčí a milejší holku. SVĚT JE V POŘÁDKU.

8. 5. 2014

"Ženský drbou!" Člověk nemůže napsat ženě smsku, jak je krásná, aniž by to dotyčná neřekla své kamarádce. Což by nebylo nic proti ničemu, kdyby Vás o tom její kamarádka neinformovala Předpoklad: jako nezadaný a v žádném případě nehrající tu roli (základní pravidlo), kdy bych obě dámy "oblboval" v jeden moment, mi toto přijde klausovsky řečeno jako: nehezké!

 

11. 5. 2014

Nechápu princip znovu uzavíratelných obalů. To jakože mám ty čoko-piškoty dojíst až zítra, jo? Aha.

12. 5. 2014

Teď dostat slepou mapu, tak jsem na tom s Jižní Amerikou a Afrikou dost špatně!

 

13. 5. 2014

IMHO, člověk by se měl každý den naučit novou věc. Dneska jsem zjistil, že se správně říká "ten esej"! P.S. "IMHO" jsem se naučil včera!

18. 5. 2014

Takhle při odjezdu si matka všimla, že mám jedno ucho větší. Potupné měření dokázalo 0,7 mm rozdíl. Achjo.

19. 5. 2014

Přijedu na brněnský byt a překvapí mě jeho nezvyklá světlost. Byla až zarážející. Pak jsem si všiml, že paní Švorcová umyla okna. Co si to dovoluje umýt je tak poctivě?!

23. 5. 2014

Květen a červen je věnován pestřejším snídaním. Takže cigáro a Zodac.

25. 5. 2014
Němečtí důchodci prý míří často na penzi do Česka, páč je to pro ně levnější. Češi zase jezdí na nákupy do Německa, páč je to pro ně levnější. Tak teď jsem v rozpacích.

28. 5. 2014
Nevím, co je horší. Jestli současná politická situace, nebo ti lidi, co hrají zubaře v reklamách na pastu.

2. 6. 2014
Přišel mi email: Mějte k dispozici nadčasovou moc. Raději to ani neotvírám, tolik odpovědnosti na mých bedrech bych neunesl.

7. 6. 2014

Byl jsem ochotnej jít na koncert skupiny, kterou neposlouchám, abych se potkal s přáteli. Byl jsem ochotnej za koncert zaplatit. Byl jsem ochotnej přijít, i když tam nemají Jamesona. Byl jsem ochotnej dát si i pivo z kelímku. Avšak pozor! Oni tam nemaj ani to pivo.

11. 6. 2014
Skandální odhalení. Neumím psát čitelně. Kdy jste naposledy něco psali "po staru" (tužka a papír)? Paní pošťačka mě 2x poslala přepsat podací lístek. Stydím se.

17. 6. 2014
Jestli jsem režisér svýho života, to fakt nevím, ale kdo vybíral ten komparz? Dneska ze mě moudra jenom padaj! 

23. 6. 2014

Fotbal nesleduju, ale nemohl jsem si povšimnout absence českých fanoušků v ulicích, restauracích a fejsbucích. My na tomto mistrovství světa nehrajeme?

2. 7. 2014
Prázdná krabička cigaret je horší, než krabička s posledním cigárem. Achjo.

9. 7. 2014
POCHOPÍ JEN SINGLE (začátek nový povídky)

Když muž uvidí nádhernou ženu, předsudky a intelektuální filosofování jdou stranou. "Rychle se zamiluješ", říkají. Dle mýho je to v pořádku. Není sebemenší důvod poslouchat babský rady lidí, jejichž jedinou vášní je konzum a šeď. Člověk má udělat maximum pro to, aby byl šťastnej. Třeba šplhat po římsách s růží mezi rty a lahví Jamesona v ruce. Smyšlená siamská dvojčata nad ním drží ochrannou ruku - Don Quijote a Cyrano z Bergeracu. Pouť za láskou je ta nejkrásnější ...

11. 7. 2014
Život je tak krásně složitej a můžem si za to sami/y.

12. 7. 2014
Pavla: neříkej mi "Pájo" - jsem Pavla.
Pavlína: Neříkej mi "Pájo" - jsem Pavlína.

Je prostě nutný mít v tom systém!

17. 7. 2014
Zajímal by mě experiment, kdyby holky třeba týden nemohly používat make-up. Genderově by to bylo košér a ukázala by se jejich přirozená krása, že jo.

18. 7. 2014
Včera ráno na mě zazvonila paní Švorcová. Prej že si musí odskočit k doktorovi a jestli bych nebyl tak hodnej a nepohlídal jí na chvíli vnučku. "Pohlídám, ale za hodinu odjíždím!" říkám. "To stihnu, tak já ji dovedu." řekla. V tom jsem si uvědomil, že musím udělat následující úpravy v bytě - schovat cigarety a zapalovače, láhev Jamesona dát do lednice, suvenýry od kamarádek do skříně, skejt pod gauč, zavřít okna. Každej roh nábytku mi najednou přišel ostrej. Za chvíli byla tady i Maruška - cca. 3 až 5 let. Koukali jsme na sebe. Chtěl jsem situaci odlehčit nějakým vtipem ve stylu: "Babička už se pro Tebe nevrátí" a podobně, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Chtěl jsem si jít zapálit, ale nemohl jsem ji spustit z očí, ta odpovědnost mě přerůstala. Pak si všimnu, že jsem neschoval fotku, na níž je žena a na těle má nápis "Karma is bitch."! Taky si té fotky všimla, ale naštěstí se nevyptávala. "Musím si sbalit kufr, pustím Ti Shreka, jo?!" - Myslím, že ta radost v jejích očích mluvila za sebe. Za půl hodiny přišla paní Švorcová, ale Maruška jaksi nechtěla odejít, že prej to nejdřív dokouká. Usoudil jsem, že jim nechám externí disk, než se vrátím zpátky do Brna. Tak snad se koukaj jenom na animáče ve složce "Pohádky".
Za mě: Mission Daddy - Level 1: COMPLETED.

27. 7. 2014
Takový to, jak máte radost, že jste sehnali super knížku, než si uvědomíte, že je celá prošpikovaná komentáři Vladimíra Iljiče Lenina Zrovna u dějin filosofie je to dost zásadní, že jo.

30. 7. 2014
ZASE JSEM SE ZAMILOVAL! Opět vím, co je to láska. Brunetka, jak jinak. Známe se již delší dobu, ale v těchto sluníčkových dnech vypadala nádherně a já ji musel mít. A vůbec jí nevadilo, že k ní přicházím zpocený jako prase. Pravda, z počátku se lekla, s jakýmžto nástrojem se k ní hrnu, ale po chvíli se uklidnila. Teď tady spolu sedíme a přemýšlíme nad naší společnou budoucností. Všechny Vás samozřejmě zdraví. Jmenuje se Ella. Teda Nutella. Přejte nám to!

2. 8. 2014
Raději už ten fb vypnu. Tady je ten svět takový hezčí. Většina fotek projetá Photoshopem a filtrama, takže když jsem venku a koukám na nebe, tak se trošku nudím těma prázdnýma barvama. I to jídlo je foceno tak umělecky, že si říkám, kdy ten knedlík vstane a zatančí si salsu s tím plátkem hovězího.

6. 8. 2014
Povrchnost a předsudky stranou. Co chcete řešit s člověkem, kterej má široký rifle a bílé kožené boty do extra špice.  Léty prověřenej model.

19. 8. 2014
Letos už to párkrát vypadalo, že budu zadanej. Ubránil jsem se.

21. 8. 2014
Myslet si, že odstranění kousku čokolády právě spadnuvšího na košili je možné rychlým pohybem nebo cvrnknutím, je čiré bláznovství.

24. 8. 2014
Je 5 ráno a hledám silný téma na psaní. Vnitřní ždímačka. Něco zapneš a víš, že Tě to ovlivní na pár let dopředu. Ego v tom není. Je to hloub, padesátá vrstva Tvýho já. Chceš to napsat pro všechny, ale zároveň jen pro pár lidí.

26. 8. 2014
Jako nepotetovaný člověk to mám v dnešní době strašně těžký. Už i já patřím k menšině. Tak snad mě někdo nenařkne, že vysávám systém.

29. 8. 2014
Koupit si krabičku cigaret. Sundat vrchní fóliový obal. Do toho obalu si Hana Hegerová zabalí všechny dnešní "celebrity". A odhodí do špinavého popelníku. You know?!

2. 9. 2014
Je zajímavý, jak ty čerstvě nezadaný holky tak zázračně rychle zhubnou. Patrně nejúčinnější a ověřená dieta.

3. 9. 2014
Jedu v šalině a za sebou slyším zvuk foťáku v mobilu. Tak se pro jistotu kontroluju, jestli na sobě nemám ponožky v sandálech, mullet nebo nějaký jiný úlet. Naštěstí všechno v cajku, to si jen páreček hipsterů dělal selfie.

10. 9. 2014
Pomalu a jistě nabíhám po nemoci do normálního procesu. Řízek feat. cigárko je během rekonvalescence jasná volba, ale než se dostanu na původní formu "krabička denně", bude to ještě chvíli trvat. Každopádně si věřím a vím, že na to mám! ‪#‎motivace‬ ‪#‎trust‬

11. 9. 2014
Mám rád rychlovky. Ze začátku jsem sice myslel, že vydržím dýl, ale kdo by jí odolal. Milka.

12. 10. 2014
Sbírám lajky. Zn.: diskrétně.

13. 10. 2014
V Brně jsem si oblíbil jedno řeznictví. Mají tam obrovskej výběr různých domácích produktů - uzená žebra, mortadelu, česnekovej bok, lančmítový salám, hovězí pupek aj., což třeba v Novém Jičíně nenabízejí. Moc rád tam chodím, tedy až na to, že prodavačky (25 - 35 let) mi tam začaly říkat "elegán" (jak jsem na to přišel zase příště). Jedný prodavačce se zjevně líbím, takže když si chci něco koupit, zavolaj její spolupracovnice ze skladu Lucku a ta mě pravidelně obsluhuje. Vždycky se na mě dívá tak moc mlsným způsobem, až si někdy říkám, že mě chce namlít do tlačenky, nebo pajšlu. Je to až nepříjemný - ten typ holky, co by Vás i sledovala, kdyby chtěla. Čímž pádem se tam už bojím nakupovat a přicházím o ty dobrý žebra, mortadelu, česnekovej bok, ....

16. 10. 2014
Pořád se udělují ty stejné ceny dokola: TýTý, Slavík, Anděl atd. Ale lidem, kteří si přidaj své rodiče na facebook, nikdo žádnou cenu nedá!

22. 10. 2014
Dneska jsem trhl rekord v pojídání sóji. Tři sójové řezy a jen se zaprášilo. A pak že se nedá jíst zdravě, sakra.

23. 10. 2014
Maturita, že je zkouška dospělosti? Až se naučím normálně nakrájet chleba, tak potom možná.

25. 10. 2014
Včera vlašák s rohlíkem, dneska polívka ze sáčku (dvojknedlíčková). Ještě chvíli a už se vidím, jak si kupuju kuchařku od Babici.

30. 10. 2014
"Dobrý den, vzal bych si 20 deka šunky." - "Může být 24?" - "Ok."

1. 11. 2014
Celej den jsem v takový bojový náladě a chci se hádat za pravdu a lásku, to zas bude průser.

3. 11. 2014
Prostě jsem to udělal. Bylo to silnější než já. Jedenáct minut mě samotného překvapilo. Myslel jsem, že budu mít větší výdrž. Babovřesky.

5. 11. 2014
Nejvíce práce se udělá, když Vám ji defacto nikdo nenařídí, ale začnete ji dělat spontánně a víte, že bude potřeba. Zní to strašně naivně a občas se to i povede, oproti klasickému deadlinu, kdy lítám po stropě, jsem politý kávou a cigarety kouřím i ušima.

8. 11. 2014
Krom dvou cheeseburgrů a jednoho kočičího kebabu jsem v podstatě neměl měsíc a půl maso. A dobře jsem udělal, páč mě čekají asi dva víkendy u rodičů. To budu na svačinu zajídat tlačenku jitrnicí a řízek zapíjet bramborovým salátem.

13. 11. 2014
Hladově ukusujíc číza v Mekáči jsem zaslechl rozhovor dvou holek, kdy jedna říkala té druhé, že jí už musí konečně představit její nový objev. Vzpomněl jsem si na ty situace, kdy Vás holka, která se Vám líbí, představuje svý kámošce a Vy musíte nahodit takovej ten debilní, strnulý úsměv, abyste vypadali "jakoževpohodě".

14. 11. 2014
Včera jsem si koupil dvě balení Polomáčených sušenek. Jedny na dnešek a druhé na zítřek. Ano, přesně tak, už včera večer obě padly.

23. 11. 2014
Překvapivě je v létě teplo a v zimě zima a sněží.

26. 11. 2014
Že já vždycky zapomenu, na co je ta dírka v koblize. Další zničená košile.

1. 12. 2014
KAŽDEJ MÁME SVÉHO VZTAHOVÉHO PORADCE
Jak titulek napovídá, někdo v rámci vztahů radí nám a my zase někomu dalšímu (mých rad využívá cca 5 chudáků). Můj samozvaný vztahový poradce je moje babi (85 let), která mi občas svým typickým způsobem promlouvá do života. Dříve jsem jejím radám nepřikládal váhu (říkal jsem si, co mi má co radit a že nic nezažila :-D), ale nyní ji musím dát po letech za pravdu. Většinou to trefila na první dobrou.
Dneska mi kupříkladu ráno zavolala a zeptala se, jestli už mám nějakou "kamarádku". Abych to zakecal, odpověděl jsem jí něco ve stylu, že kluci z kapely říkali, že jo. Pak pokračovala, že se nemám vázat, páč ještě nejsem připravenej, ale kdybych se pro vztah teda rozhodl, tak v nějakém časopice četla, že dotyčnou mám vzít na bazén a ponořit ji celou pod vodu. Teprve pak uvidím, jak vypadá nenalíčená a neučesaná a rozhodnout se, zda má smysl pokračovat.  Přitom vůbec neuvedla, jestli to musí být bazén krytý, nebo nikoliv. Odpověděl jsem ji, že mi to potápění přijde jako poněkud drastický způsob a že už na to mám jiné metody.  (pro znalé - např. sprcha). Pak jsem ji dlouze musel vysvětlovat, jak to s tou sprchou myslím, ale tuším, že to stejně nepochopila.
Takže závěrem jsme se rozloučili a ujasnili, že si to stejně radši vyřeším po svém a že až přijedu, tak mi uvaří svíčkovou. Každopádně ty permanentky na bazén si pro všechny případy koupím.

11. 12. 2014
Naproti mě sedí holka a čte knížku s názvem "Hříšnice". Já čtu " Muži, co zírají na ženy". Tak kdo s koho?

12. 12. 2014
Karel Gott by mohl udělat vánoční remake své písně "Když milenky pláčou" na "Když kreditky pláčouuu".

20. 12. 2014
Jsem zvědavej, jestli se letos pojede pro náhradní svíčky na stromek! Ještě nikdy nesvítily napoprvý!

24. 12. 2014
Mysleme i na ty, kteří dnes maji narozeniny nebo svátek. A sjednocené dárky.

27. 12. 2014
Jelikož nejsem křesťan, tak mám Vánoce až do 30. prosince. A když budu chtít, tak můžu mít Vánoce celej rok! Svoboda je krásná! Mazel tov!

Po celý rok: 
Dejte svý holce pusu a pomozte babičce s nákupem.