PROLOG:
Z úcty a k obdivu k Francois Villonovi jsem přidal nesmělý pokus o villonskou baladu oproti tradičním - krátkým povídkám. Tato publikovaná balada se skládá ze čtyř slok o osmi verších, přičemž čtvrtá sloka je složená ze čtyř veršů a slouží jako vyjádření určitého poslání. Balada je složená ze tří rýmových koncovek ABC se strukturou ABBAACCA. Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých slok a poslání.
POHLED Z BARU A JEŠTĚ DÁL
VILLONSKÁ BALADA
Škrtni sirkou do tmy, tím zvukem malebným,
vůkol sedí vyzývavé konkubíny,
rozmařile tvoříc´ Platónovy stíny,
dotkni se jich krkem bezhlavým,
čekej prvně oheň, světlo, až poté teprv dým,
kyprá ňadra a jazyk plný bohatství,
čas na lásku a prosté lajdáctví,
hlavu svou nastav potřebným.
Šanson hrají zde, tónem poněkud prázdným,
póza jest pouhopouhá maska,
ty moc dobře víš, že existuje láska,
těla dam třou se o prsa pohybem ladným,
jako vánek létem vlahým,
to je to, co tu nikdo nevidí,
co je lidem vlastně do lidí,
hlavu svou nastav potřebným.
Nádoba se srdcem plápolá plamenem vyhaslým,
život přec není tak těžký, jak se povídá,
je dobrý stejně jako pěna od piva,
dobrá žena učiní muže lepším - dobrým,
on na oplátku, miluje ji hluboce, způsobem svým,
spatřit můžeš ji třeba za barem,
jak opájí Tě chtěným lektvarem,
hlavu svou nastav potřebným.
Drž se pevně svého kormidla,
nestaň se jen časem minulým,
díky za ta nedodržovaná Villonova pravidla,
hlavu svou nastav potřebným.
Žádné komentáře:
Okomentovat