Přesně po roce přichází pokračování této nezvykle psané formy. Autor se rozhodl, že si deník vytvoří ze svých glos, které psal v průběhu jednoho roku do statusového řádku na facebooku. I o deníku se dá hovořit jako o literární formě. V tomto případě však bylo záměrem popsat stavy, myšlenky a názory autora, nežli faktický popis životních událostí. Slangové výrazy či případné gramatické chyby jsou zachovány pro svou autentičnost.
"Dílo, které člověk vytváří, není nic jiného než forma deníku." Pablo Picasso
3. 1. 2015
Občas mě přepadne strach. Bojím se o lidi, který mám rád. Někdy se zase bojím o demokracii v téhle zemi. Sem tam mě vystraší nějakej ten blbec. Ale čeho se v poslední době opravdu bojím, tak je úprava obočí některých dam. Možná je to jen pocit, ale přijde mi, že původní obočí neexistuje, naopak je nadsazeno o cenťák výš, v rozličných obloukových a stříškových tvarech. Z pozice gentlemana je pak těžký navázat oční kontakt.
11. 1. 2015
Dva týdny bez cigarety!! Až někde ucítím cigaretovej kouř, tak budu dělat Salchow s trojitým Toeloopem (čti tulupem).
2. 2. 2015
Bejt ve volným vztahu, tak jsem z té volnosti značně nesvůj.
7. 2. 2015
Právě snídám menší výslužku ze zabíjačky a je to boj, co Vám budu povídat. Zrovna když jsem si šel pro další kousek jitrnice, uviděl jsem z okna běžce, jak ve sportovním outfitu bojuje s mrazivým počasím. Oba dva začínáme náš den naplno, tak si z nás vezměte příklad. #motivace #kardio #tlacenka
8. 2. 2015
Po patnáctým Jamesonu zapínám autopilota, teda aspoň myslim.
20. 2. 2015
In da Múza,
s hlavou in da blůza.
21. 2. 2015
Z včerejší párty pomalu přetékám do dnešního plesu.
27. 2. 2015
Už se těším, až mě někdy vnoučata vezmou do největší hokejové arény v Dubaji. Samozřejmě budeme fandit Jardovi Jágrovi s celou hokejovou rodinou.
28. 2. 2015
Včera film 50 odstínů šedi. V rámci žánru to nebylo vůbec špatný. Zrovna naplácávám polštář.
1. 3. 2015
Dnes jsem uběhl 0 kilometrů. #BedKeeper
7. 3. 2015
To byla zase noc.
Je těžký to popsat celý, ale nakonec nejzábavnější byla situace, kdy mi v Metro music club nechtěli dát kabát, páč jsem neměl ten papírek s číslem. Už jsem se viděl, jak jdu pěšky domů v košili a cestou mě okusují hladoví psi a bezdomovci na Svoboďáku. Šatnářky mi soudružsky vysvětlily, že mi kabát bez čísla prostě nedaj a mám si počkat do zavíračky. Nebo přijít jakože dnes večer. Když jsem jim podal důkaz, o jaký kabát se jedná, a že v onom kabátě je v pravé kapsa kožená peněženka, ve které je 500 Kč, kreditka, karta Student agency a spousta jiných karet, byl jsem jí stále víc podezřelej. V ruce jsem držel občanku. Nakonec se slitovala, kabát našla, vytáhla peněženku, z peněženky vytáhla kartu Peek and Cloppenburg a řekla: "Tady je ale napsaný Johan Polák, to nejste Vy!" Na Brno dobrý!
(pozn. autora: zákaznická karta zněla tiskovou chybou místo jména Roman - Johan)
10. 3. 2015
Snídal jsem Nuttelu. Jenom Nutellu. Držím se zásad zdravýho stravování a omezuji pečivo.
23. 3. 2015
Dneska divadlo -"Eva tropí hlouposti". Snad to bude černobílý. ))
6. 4. 2015
Kniha, pak film a dnes se holky konečně dočkaly - "Padesát odstínů Velikonoc".
12. 4. 2015
V novinách píšou, že lékaři koketují s první transplantací hlavy. Tím je můj problém s cvičením vyřešen. Neznáte nějakého vyhořelého kulturistu kterej se už nemá kam posunout a s kterým bychom si mohli vyměnit hlavy? Já bych dostal fungl vymakaný tělo a on by s tím mým mohl začít cvičit od začátku, sdílet motivační obrázky a srovnávací selfie? ))) Jsem si vědom i té negativní stránky věci - celej život pak člověk musí nosit rolák, nebo šátek, ale co už. ))
13. 4. 2015
Čím novější a světlejší boty, tím větší pravděpodobnost, že Vám na ně někdo šlápne! ))
14. 4. 2015
Kafe, cigáro a Slunce - jedna z nejlepších a nejlevnějších kombinací, co tento svět nabízí (rozuměj jedno kafe, jedno cigáro, jedno slunko)
15. 4. 2015
Na opakující se únavu jsem si naordinoval hodně pohybu a hořčík v tabletách. Funguje to skvěle, akorát jsem teď naopak přeakčnělej. To znamená méně pohybu a poloviční dávku hořčíku. Cesta rovnováhy a zenu ))
17. 4. 2015
Hledám jeden song. Zní asi takhle "tu tu tu ta tu". A zpívá to ta, co zpívala i to ..., však víš ne?
23. 4. 2015
Dnes knihy bez DPH! Někdo večer na pivo s DPH?
29. 4. 2015
Večerka, co nemá toustovej chleba je stejný případ, jako když jde single chlapík nakupovat do IKEA. Prostě to nedává smysl. ))
1. 5. 2015
Dnešek považuji za velkou diskriminaci! Člověk nemůže oslavit Svátek práce faktickou prací, páč je volno. A korunu tomu dává Svátek zamilovaných, který člověk aktuálně nezamilovaný taky logicky oslavit nemůže. Začarovanej kruh. ))
7. 5. 2015
Vítej v realitě, Romane. )) Až teď jsem zjistil, že se ten hokej hraje v Česku. A od Nagana je to už sedmnáct let. SEDMNÁCT LET!!
8. 5. 2015
Místo brýlí značky Ray Ben,
Kruhy pod očima každej den!
11. 5. 2015
JAK JSEM POTKAL FOTBAL
Tělocvik na gymplu mě bavil podobně jako domácí úkol. Nikdy jsem na sport nadání neměl a fotbal mě nebral ze všech sportů nejvíc (aktivně i pasivně). V naší třídě uměli hrát fotbal snad všichni, z toho důvodu jsem si v tělocviku a fotbalu zvláště moc nekopl.
Až jednou. Borci (spolužáci) odjeli reprezentovat školu ve fotbalu. Tudíž v rámci hodiny tělocviku a poloprázdné šatny zůstali ve škole jen fotbaloví loseři, zranění, nebo studenti „po nemoci“.
Rozdělili jsme se na dvě družstva během chvilky – naštěstí odpadlo takový to trapný vybírání nejsilnějších playerů oběma kapitány. Náš tým si nasadil smrduté vesty, podobné těm reflexním, jež jsou povinnou výbavou motoristů, a začalo se hrát.
Z hry měl náhle každý radost. Ti, co měli balón u sebe, automaticky nasadili jakýsi vážný až dementní výraz s polootevřenou pusou. Když jsem se dostal k balónu já, musel jsem vypadat podobně. Vystihnul jsem moment překvapení. Protihráči prostě neměli šanci. Od půlky hřiště běžím sám s míčem na bránu. Opřený brankář, kterého byste z dálky klidně zaměnili za třetí brankovou tyčku, náhle zpozorněl. Pamatuju si na jeho vytřeštěné oči, nechápavý výraz, snad strach z mé radosti a odhodlání vstřelit gól a zarazit jej do brány i s oním brankářem.
Přátelé, povedlo se mi to. Dodnes je to patrně můj jediný gól v zápase. A to že to byl gól vlastní? To už snad historie neřeší. ))
15. 5. 2015
PANÍ LEŠÁNKOVÁ/CO CHCEŠ VZÍT V BUFETU
Dělám teď na jedné věci, takže se mi oživují vzpomínky a vše se vrací. Paní Lešánková na našem gymplu vedla bufet/kantýnu. Navíc je to nejlepší ženská, jakou můžete poznat. Veselá, pohodová a věčně s úsměvem. Mně a spolužákovi Milošovi dávala občas jídlo i na dluh - i když jsme opakovaně odkládali placení dluhu s tím, aby nám zbyly peníze na pivo, Startky a nové učebnice. ))
Během těch čtyř let na gymplu jsem se vlastní pílí vypracoval na nosiče velkého množství jídla z bufetu do třídy a to během samotného vyučování – prostě takový legální pašeráctví. Když jsem se v hodině přihlásil s dotazem, zda mohu na záchod (btw. strašnej zvyk) – spolužákům v mém okolí bylo jasný, že jdu především do bufetu. Takže začali vytahovat drobný a tichou poštou mi posílali jejich objednávky. Tyto objednávky mi pak paní Lešánková zkušeně schovávala do kapuce od mikiny. Za pásek jsem si schovával někdy i 1,5 l minerálky – ty občas propadly. Bylo to fakt komický, protože když jsem se pak vrátil z „WC“ do třídy, tak se někteří smáli příliš hlasitě a tím prozradili, jak jsem nabalenej. Z kapuce mi občas trčela bageta „Shanghai“ (kuřecí maso, salát, okurka, tatarka) nebo housky (junior, cibule, kečup, máslo) a za uchem se smály kokosový Flinty.
„Chceš něco v bufetu?“ – skvělý časy na gymplu.
17. 5. 2015
Sedíte v kině. Čekáte, než začne promítání a mezitím běží ukázky filmů, na které si můžete brzy zajít. Pokaždé mě ty ukázky tak nadchnou, že se rázem přestanu těšit právě na ten film, kvůli kterýmu jsem tam šel. ))
21. 5. 2015
Chceš být na tom hůř, než si býval,
Udělej si tetování tribal.
27. 5. 2015
Letos jsem to "beach body" zase nějak nestihl. )) Přemýšlím, jestli by nemohl existovat specifickej druh "náměsíčnosti". Princip je jednoduchej. V noci se sám od sebe probudit, nevědomky si hoďku zacvičit a zase si jít lehnout.
3. 6. 2015
Vláda dnes schválila návrh zákazu kouření v restauracích atd. Jako ultra kuřákovi mi to nijak nevadí a v podstatě to vítám. Mám ověřeno, že když si jdu zapálit ven, tak prostě kouřím míň. Na druhou stranu večerní kavárna ve společnosti krásné dívky a k tomu cigáro z očí do očí má prostě svý kouzlo.
8. 6. 2015
Uvědomil jsem si to až dnes. Soused od naproti se jmenuje Němec. Já Polák. Musím si dávat majzla, ať to nedopadne jak v devětatřicátým.
15. 6. 2015
Čím jsem starší, tím dostávám, co do velikosti, menší dárky. Realita posledních let dozrála až k obálce. Dávám tomu pár roků a dárek dostanu už jenom převodem na účet se zprávou pro příjemce "Vše nejlepší!"
16. 6. 2015
Začal jsem letní úklid a mytí oken s vizí, že to bude rychlovka. To byl ale pitomej nápad! ))
21. 6. 2015
Kdybychom měli každej svýho psychoanalytika, patrně by odpadl důvod tolik vysedávat po kavárnách.
25. 6. 2015
Kdyby všechny potraviny byly Bio, tak už by se nemusely označovat jako Bio, ne?
27. 6. 2015
Sobotní resumé důležitých životních kroků. Kamarádka měla svatbu. Kamarádovi se narodilo dítě. Já si koupil tričko.
30. 6. 2015
KONZULTACE S MPO
Dnes jsem absolvoval krátkou konzultaci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Defacto jsem chtěl vědět odpověď na spornou otázku a to, zda se řídit dle bodu a) nebo b). Dozvěděl jsem, že a) a b) to být nemusí, ale může to být i bod c). Ale jestli to bude a), b), nebo c) ještě v tuto chvíli není jisté. Mám si prý zavolat zítra, protože "zítra tam bude paní, která by to měla vědět." Na tom není nic špatnýho, na kvalitní odpověď si člověk prostě někdy počká (a počkat si jeden den na odpověď úřadu je celkem ok).
Jen jsem se tak nějak lekl té představy, kdyby tady o všem a o všech rozhodovala paní, která "přijde zítra a měla by to vědět"!
5. 8. 2015
Zajímavý, jak se matkám mění způsob "řízení" kočárku v závislosti na věku jejich dítěte. Ze začátku to jsou takový neústupný a neohleduplný kamioňačky na dálnici, řízlé Kobrou 11, s elegancí pohybu Hummeru v botanické zahradě. Jak už děti začnou batolit a chodit, přechází kočárek do režimu pohodové jízdy kabrioletem.
1. 9. 2015
V ulicích je opět rušno. Baťůžkáři jsou zpět!
4. 9. 2015
Sehnat v "Brně - střed" tymiánovou limonádu nebo kuřecí plněné banánem není vůbec žádnej problém. Ale sehnat hřebík, to už je jiná. ))
12. 9. 2015
Když se včera v domovním sluchátku ozvalo "Dobrý den, hodinový manžel!", tak jsem se Vám zastyděl. Volat si v sedm večer jinýho chlapa, aby mi pomohl se složením nový sedačky, je celkem "ponižující", ale jelikož nejsem majitelem vrtačky "na dřevo", byla to jediná možnost, krom obvolávání mých brněnských fellas. )))
Borcovi o 6 let mladšímu byl montážní plánek sedačky hned jasnej a pustil se do díla. Když otevřel svůj kouzelný kufřík, zjistil, že nemá kladívko. A to byla voda na můj mlýn. S hrdostí jsem mu donesl to svoje. Koukl na něj a usmál se. Patrně mu přišlo legrační - asi jako třeba přijet na důležitý jednání trabantem, nebo vytáhnout véčkovej mobil na stůl. "Kdysi jsem míval kladívko i za tři tisíce, ale nebylo to vono!" řekl. Souhlasně jsem přikývl.
Když sedačku složil, nabídl jsem mu kafe a cigárko s velbloudem. On si sedl na židli a začal vyprávět o životě. Říkal jsem si, jestli si chce fakt povídat, nebo je to také součást práce hodinového manžela - prostě s těma lidma kecat a vyslechnout je. Co mi tak vyprávěl. tak ty ženský si chtějí spíše víc povídat, než nutně přivrtat poličku, nebo opravit dřez. A chtějí toho i mnohem víc ))
Závěr mám z toho takový - nutně se potřebuju naučit pracovat s nářadím, připojit světla do elektro sítě, apod. Jsou na to nějaký kurzy?
16. 9. 2015
TO UŽ BY BYLA LEPŠÍ TROJKA Z MRAVŮ
Znám pouze tři lidi - možná i na celém světě, co dostali na vysvědčení trojku z výtvarné výchovy (gympl, 2, ročník, 2. pololetí). Jedním z nich jsem byl já a mí další dva spolužáci. Nejhorší známka v dějinách výtvarné výchovy byla patrně dvojka a to už jste museli kreslit fakt hnusně. Navíc náš učitel, říkejme mu třeba Olin, byl skvělej chlapík, kterej nevedl hodiny štábním stylem, ale člověk od něj pochytil spoustu věcí do života. Občas jsme s ním na baru v divadelní kavárně dali pár rumů s pivem a Startkama. Na gymplu učil taky moji mámu a mámu její mámy (to už přeháním). Na celkové známce se podílely vypracované výkresy a odevzdaná práce na téma Dějiny umění, která se odevzdávala jak jinak na poslední chvíli.
V den předávání vysvědčení vstoupila třídní učitelka do třídy, vyhledala si mě pohledem a zamračila se na mě. Vedli jsme takový malý čtyřletý boj, ale o jeho vzniku až někdy jindy. Před samotným rozdáváním hodnocení naší půlroční dřiny vážně pronesla: "Jarku, Romane, Miloši. Vstaňte!" Dodnes nevím proč měla tento zvyk oznamovat lidem ve stoje špatný informace. Hlavou mi ihned problesklo, že jsem patrně musel propadnout z matematiky, nebo chemie, což bylo očekávatelné, nebo se na poslední chvíli rozhodlo, že za kouření v šatně dostaneme dvojku z chování, ale to by přece Jarek (Spazier) nestál s námi?
"Co jste to proboha "Olinovi" udělali, dal vám trojku na vysvědčení z výtvarné výchovy?" pronesla. Projela mnou obrovská úleva, že jsem nepropadl a ty dvě čtverky a šest trojek si doma nějak obhájím (což šlo dost špatně, když rodiče byli stále zvyklí na jedničky ze základky).
Ihned po předání papíru A4 s naším hodnocením jsme, my tři trojkaři ,šli do kabinetu za Olinem. V kabinetu:
"Oldo, proč trojka?"
"To jste mě pěkně nasrali, pánové!!"
"Proč?"
"Neodevzdali jste mi pololetní práci na téma Dějiny umění!"
"Odevzdali!"
"Neodevzdali!"
Podíval jsem se na jeho stůl, kde by teorie Bronštajnova psacího stolu určitě neuspěla!" Tisíce výkresů, papírů, barev a knih na jedný kupě.
"Můžu se podívat?" zeptal jsem se. Po třech minutách přehrabování a poučování, abych neudělal na stole nepořádek, jsem objevil všechny tři naše práce.
"Tak to vysvědčení ještě půjdeme změnit, ne?" navrhujeme Olinovi.
"To už nejde, pánové. Příští rok si to opravíte!"
"Příští rok ale už nemáme výtvarnou výchovu!"
"Hmm." řekl Olin smutně.
4. 10. 2015
Sirup proti kašli dnes užívám jako medicínu a zároveň i jako dezert. Byla to opravdu velká naivita, myslet si, že mi včerejší Studentská pečeť vydrží na celej víkend, týden či snad půl roku. Přitom ve skutečnosti bylo za 20 minut hotovo. Jedno je ale nutný vědět - fakt jsem měl v úmyslu vzít si jen první "řádek".
15. 10. 2015
Od jistý doby mám strach z holek, který se často nudí.
18. 10. 2015
Babi s dědou jsou v požehnaným věku a v souvislosti s tím vznikaj občas zajímavý historky. Vždycky když k nim přijdu, tak mi babi šeptem žaluje na dědu - co dělal, kde zakopl, že něco 3 hodiny kutil v chladné garáži a pak onemocněl, neslyšel telefon apod. Už jsem ji ale prokoukl. Myslím, že je to takový její battle, kdo z nich dvou je víc psychicky i fyzicky fit. No a po tomhle žalování nám všem uvařila výborný čaj Earl Grey s citrónem a solí.
19. 10. 2015
Jak za mnou někdo přijde s nabídkou, že mi chce dobrovolně a nezištně pomoc, tak zvedám nohy na ramena a utíkám rychle pryč.
22. 10. 2015
Babi s dědou neznají spoustu moderních věcí jako facebook, Instagram, Foie gras, skinny jeans, YouTube, možnost kariérního růstu, selfie, Apple, super last minute, bezkontaktní platební karty, singles, afterparty, sushi a kdo ví co ještě. Ale dnes, stejně jako předtím, mě zase trumfli. Šedesát let výročí svatby já asi nezažiju.
26. 10. 2015
Raději než jazzovou trubku, svlíknout Tě jak jednohubku.
31. 10. 2015
Souběh nedávných událostí. Potkám známého a klasicky se ho na úvod optám, jak se daří. Pochvaloval si dlouhý vztah s přítelkyní. Do týdne byl nezadanej.
Nezávisle na tom si mi úplně jiný kamarád pochvaloval, jak je single život skvělej. Do týdne byl zadanej.
Člověk aby si začal dávat pozor na to, co říká. ))
9. 11. 2015
HRA ))
Vymyslel jsem si takovou vlastní hru. Může to hrát i jeden člověk, věkově asi od 15, ať to má trochu šťávu. ))) Na mobilu a počítači se v průběhu dne dívám na digitální ukazatel času a podle toho, kolik je zrovna hodin, si přiřadím příslušný rok v historii v souvislosti s dějinnou událostí. Dost často se v rámci dne trefuju do času/roku 18.48, což byl revoluční rok v Evropě.
Výhoda je, že se toho člověk dost dozví, páč ne vždy je jasný co se událo v 09.48, resp. 948, takže google a navíc je to možný hrát i před a po našem letopočtu. Trošku je mi blbý, že se tahle hra nedá dohrát do konce, páč po čtvrt na devět večer už není kam pokračovat a další mínus je, že jednotlivá století si zahrajte max do 59. roku. ))
No nic, utíkám, bude 13.15 a někdy v tom roce vznikla první česky psaná Dalimilova kronika. ))
10. 11. 2015
Život je strašně krutej! Nezávazně na okolnostech a opakovaně jsme si to s klukama potvrdili u piva. Jen pro představu. Potkáte krásnou a chytrou holku. Všechno klape. Poznáváte se čím dál víc. No a pak to přijde. Ta strašná rána, když se dozvíte, že Ona nikdy neviděla Star Wars!
27. 11. 2015
Kamarádka mi napsala, že nad vším moc a zbytečně přemejšlím. Což byl jen další důvod se zamyslet. ))
1. 12. 2015
Dneska mě čeká tel. hovor s panem Šoukalem. Doufám, že to zvládneme bez úvodních ceremonií ve stylu: "Šoukal, prosím?!" - "Dobrý den, pane Šoukale .."
9. 12. 2015
Mít přirozený šarm je strašně těžký. ))
12. 12. 2015
Člověk jde do divadla, hezky se obleče, připadá si, že obohatí svůj vnitřní duševní život samotným představením a nakonec přijde až druhej den ráno ve stavu podobnýmu opilosti. ))) No a zas to začíná vše odznova a zase se hledá další obohacení vnitřního života. Je to těžký prostě. ))
14. 12. 2015
BANKA SNŮ
Já bych si jednou strašně moc přál být klientem banky, která by měla i netradiční služby. Třeba v případě nočních výběrů v opilosti - bankomaty by např. měly ultracitlivé dechové senzory.
Nejdříve by na obrazovce vyběhla informace: "Běž domů, nemá to cenu."
Kdybych i přesto pokračoval a jak se znám, tak bych pokračoval - vyletěla by z bankomatu fackovací umělohmotná ruka. Zatímco by mě fackovala, určitě by bankomat vydával hlášku typu: "Omlouváme se za snížení komfortu, ale dle Vašeho zadání v rámci přihlášení účtu požadujete i tuto speciální službu. Více informací u operátora či na naších stránkách."
Kdyby ani fackování nepomohlo, tak jednoduše dojde k výběru peněz a finálnímu: "Děkujeme, že využíváte naše služby."
Poslední facka by přišla až třeba za 8 hodin po výběru peněz formou emailu, který by obsahoval seznam věcí, jež by si člověk mohl za ty propité peníze koupit. ))
Takovou banku chci!
17. 12. 2015
Kamarádi, co už mají děti občas pronesou hlášku, že mi tak trochu závidí, jak to mám fajn, že si můžu užívat párty a jiných blbinek, co patří do "svobodnýho" světa. Asi je příště vezmu na krátkou exkurzi. )) Kupříkladu dnes na večeři dva prasklý párky, k tomu jeden díl Četnických humoresek a to celý završila jedna mladá žába v "krámku" podobnýmu UGU, když mi řekla, že jestli na tu nabídku šťáv napsaných na tabuli vidím špatně, že můžu jít blíž, případně že mi to přečte sama. Nemaj v Lídlo nějaký slevy, nevíte? ))
26. 12. 2015
Ve čtyři ráno jsem si volal taxíka ...místo toho jsem omylem volal babičce ... prej. Na Štěpána není pána )))
Po celý rok:
Dejte svý holce pusu a pomozte babičce s nákupem.
Žádné komentáře:
Okomentovat